Když se mi v práci podařilo skončit rozumně, tak jsem s kamarády jezdila taky. Jen tak se koupat v noci uprostřed divočiny, ve vodě, která má asi 40°C.
Často venku kolem nás sněžilo, někdy bylo vidět i hvězdy. Jezdívalo nás tam asi 10, někdy kamarádi vzali i vodní dýmku a vždycky jsme si vzali plechovky s pivem :-) Asi si dokážete představit, jaká pohoda to je. Přesně v těchto okamžicích zapomínám na všechny strasti a jen si užívám tu nádheru.

Bohužel jen do té doby než jsme vylezli z vody ven, kdy se Shani zamotala hlava a bylo jí na omdlení.
Venku bylo asi -10°C a ona si sedla na ručník, že je jí divně a že si musí odpočinout. Nutno podotknout, že byla nahá a vůbec se neměla k tomu se začít oblékat. Bylo mi jasné, že je zle. Uprostřed lesa, kde není ani světlo, natožpak telefonní signál. A my jsme tady měli kamarádku, která byla tak zesláblá, že málem kolabovala. Samotné se mi z toho dělalo slabo, protože jsem nevěděla, co bude.
Ale to, co začalo během chvilky, bylo až k neuvěření. Zvládli jsme to a opět jsem se přesvědčila, jak Kanaďané drží při sobě. Kassa záchranářka, která mi pomohla Shani obléct a pak s ní začala dělat cvičení, aby se jí vrátila krev do hlavy. Kamarád s nožem, který se hodil na zmrzlou energy tyčinku. Druhý kamarád, který běžel nastartovat a zahřát auto. Dokonalá spolupráce!
A tehdy jsem pochopila, proč jsou všude u horkých bazénů (ať už umělých nebo přírodních) upozornění, ať se člověk nechodí koupat sám.
Důvod, proč se Shani tehdy udělalo špatně, byl jednoduchý. Celý den moc nejedla, ani nepila. Bohužel o tom taky ale nikomu neřekla, tak jsme jejímu kolapsu nedokázali zabránit.
Žádné komentáře:
Okomentovat