Jako mávnutí kouzelným proutkem

Malé město s názvem Invermere se mělo stát na chvíli mým novým domovem. První pocity byly hodně roztodivné a těšila jsem se, až se zase vrátím do Vancouveru. Dokonce si pamatuji, jak jsem si říkala: "Až si zase vymyslím takovou kravinu, tak mě radši zastřelte." Jak se říká, každý začátek je těžký. A já jsem sem přijela sama a neznala vůbec nikoho.
Jenže to netrvalo dlouho a já se do tohoto místa zamilovala a návrat do Vancouveru začala odkládat.

Nedokázala jsem si představit, jaký pro mě bude život v malém městě, přeci jen jsem vyrůstala ve velkoměstě a bála jsem se, jak to tady zvládnu. První příjemné překvapení mě čekalo, když pro mě moje nová spolubydlící přijela do Banffu. Znaly jsme se jen přes Facebook a i tak byla ochotná strávit 5 hodin v autě a odvézt mě do nového domova.
Další příjemné překvapení následovalo hned další den, kdy jsme vyrazily na večeři, kterou město pořádalo pro svoje obyvatele. Stačilo přinést konzervu s jídlem pro místní charitu a člověk dostal báječnou vánoční večeři zadarmo.

První týden jsem se rozkoukávala a chodila na procházky po městě. Po pár dnech mě to přestalo bavit, protože město je malé a moc věcí na prozkoumávání tady není. Naštěstí jsem po týdnu začala chodit do práce a poznala nové lidi. Středisko se jmenuje Panorama Mountain Village, od města je vzdálené asi 15 kilometrů a je nádherné. Všude kolem jsou hory... ty bláho, ty hory!

Naše oddělení /housekeeping/ je největší a pracuje tam přes 30 lidí z celého světa (nejvíce cizinců v resortu je z Austrálie). Chvíli mi trvalo, než jsem si zapamatovala jména. Největší výhoda celého resortu jsou jmenovky, které musí mít každý zaměstnanec viditelně na tričku. Další super věcí byla seznamovací párty,  po týdnu večeře a další párty na uvítanou. Pocity, že se tady budu nudit a nebudu mít co dělat vzaly celkem brzy za své... párty, společné večeře, hokejové zápasy, lyže, prkno, horké prameny atd... ale o tom až příště.