Lidé
První milé překvapení mě čekalo na úřadě, kde jsem si byla zařídit SIN číslo - číslo sociálního pojištění. Přede mnou bylo ve frontě několik Indů, a když pak přišla úřednice, tak na ně promluvila jejich jazykem. Vůbec jsem nedokázala identifikovat, o jakou řeč se jedná, a nechápala jsem, že úřednice ovládá jejich řeč. Byla to paňdžábština (pubjabi) a na úřadě tento jazyk normálně ovládají, protože Indů je tady mraky a pořád sem imigrují noví a noví. Tomu se říká úřad pro lidi.Pak jsem šla do banky založit si nový účet. Na informacích jsem řekla, co chci a pak si počkala na svého manažera. Paní si mě pak vzala k sobě do kanceláře a krok za krokem vše vysvětlila. Celé to probíhalo beze spěchu, v klidu a pohodě. S úsměvem na tváři, dokonce si s Vaškem povídala o cestovních plánech na dovolenou. Já jen koukala a konečně jsem pochopila, co znamená dobrý zákaznický servis.
Pak jsem si šla k okénku vložit peníze na účet. Když vše bylo vše hotové a s paní na přepážce jsem se loučila, tak mě už úplně "rozsekala", když povídá: "Pokud budete chtít poradit nebo cokoliv potřebovat, tak přijďte, rádi Vám s čímkoliv pomůžeme. Je to naše práce." Připadala jsem si jako jejich nejlepší zákazník a odcházela jsem s obrovským úsměvem na tváři :-)
V autobuse je zvykem, že lidé, kteří vystupují, tak vždy poděkuji. A to i v případě, že vystupují zadními dveřmi. Řidič také poděkuje, popřeje hezký den nebo dobrou noc, podle toho, v kolik hodin jedu domu. (V metru se to nedělá, protože to tady jezdí bez řidiče.)
Co mě mile překvapilo, tak je místní ohleduplnost. Někdy až mile překvapující. Jako onehdy v autobuse, kde jsem já seděla, Vašek stál nade mnou a bavili jsme se. Paní, která byla vedle mě, tak se najednou zvedla a šla si sednout jinam. Prostě proto, abychom my mohli sedět vedle sebe. Tady je to prostě normální.
Marihuana
Myslela jsem si, že Vancouver je vyspělé město, kde se člověk s drogami nepotká. Ale marihuana se tu kouří pomalu úplně všude. Na Hasting Street (tam jsou ti bezdomovci) se prodává nejenom tráva a měla jsem pocit, že dealeři se tam ani nesnaží skrývat.Trávu je tady snadné poznat "po čuchu", často se stane, že ji cítíte i v autobuse. Vašek tomu dal hezký název - jde o veselý autobus :-)
MHD
Místní doprava není tak dokonalá jako v ČR. Jízdní řády tu sice existují, ale autobusy podle nich moc nejezdí. Nejhorší je, že na některých zastávkách je uvedeno pouze číslo zastávky a člověk netuší, jaký autobus tam jezdí a kam vlastně jede. Už jsem ale přišla na to, že můžu poslat SMSku a přijde mi odpověď s časem, kdy jede nejbližší autobus/y. Na správný směr se ale stejně musím ptát řidiče. Je to trošku zmatek, ale na druhou stranu místní řidiči jsou neuvěřitelně milí.Když jsem ještě jezdila z autobusového nádraží, tak řidič někdy dokonce vzal mikrofon, zahlásil, kam jede a pak také dodal, že pokud by někdo něco potřeboval, tak ať se na něj neváhá obrátit. Jednou dokonce přihodil povedený vtípek. Popravdě řečeno, to už mi spadla brada a koukala jsem jak tele na nová vrata. S tím jsem se v Praze nikdy nesetkala.
Jednou se mi i stalo, že jsem v noci nastoupila do autobusu a jela s námi i "transit security" - něco jako dopravní ochranka. Bylo to ve 2 ráno a bylo to fajn, protože jsem se nebála. Navíc za autobusem jelo ještě security auto, asi aby nikdo ten autobus neukradl :-)
Z autobusu mám pak ještě jednu historku, a že je teda vypečená. Jeli jsme s Vaškem z parku, kde jsme byli fotit západ slunce. Mohlo být tak 9 večer a autobus byl skoro prázdný. Vzadu seděli nějací puberťáci, kteří se bavili nahlas a pořád se smáli. Najednou se autobusem nesl hrozný zápach a mladí kluci si ze sebe začali dělat srandu, který z nich to byl... Smrad to byl vážně strašný. Najednou autobus zastavil a řidič se všech lidí šel zeptat, jestli se někomu nestala "nehoda". Jedna paní mu pak odpověděla, že je to zvenku, kde viděla hromadu hnoje. Ale věřili byste tomu? Autobusák zastaví a jde se všech zeptat, jestli se náhodou někdo neposral???
Žádné komentáře:
Okomentovat