Konečně jsem se dostala k počítači a mám čas napsat, jak
jsem vlastně ve Vancouveru hledala práci.
První týden jsem se po pár dnech pobytu rozhodla nechat
procházek a pustit se naplno do hledání práce. Musela jsem si upravit
životopis, protože tady se např. neuvádí věk, pohlaví, národnost a ani se
nedává do CV fotografie. Tak jsem to trošku překopala a začala posílat svoje
"resumé" na všechny strany.
První záměr bylo najít práci v administrativě, prostě
cokoli v kanceláři. Přišlo mi to logické, protože jsem nikdy nic jiného
nedělala. Chtěla jsem to zkusit, i přesto, že jsem od ostatních věděla, že je
to hodně těžké a místní firmy radši zaměstnají místní. Když jsem procházela
diskuze a blogy lidí, kteří tu kdy pracovali, tak všichni dělali v pohostinství…
Tak jsem začala reagovat na vše od HR asistentek,
sekretářek až po data entry a recepční. Posílala jsem životopisy na všechny
strany a myslím, že jich bylo něco přes stovku.
A nestalo se skoro nic. Tedy až na 2 krátké rozhovory po
telefonu, ze kterých se ale nic nevyklubalo.
Nicnedělání mě totiž po chvíli přestalo bavit. Nejsem
turista na dovolené, který utrácí za atrakce a chce všechno vidět a všechno
zkusit. Ani nejsem pracující, takže mám dost volného času. A na to já nejsem
zvyklá! :))
Tak jsem poslechla rady ostatních a začala reagovat
opravdu na všechno - prodavačky, servírky, hospodyně, mytí nádobí v restauraci,
příprava jídel, práce v kavárně. Opravdu vše, vše, vše.
Řídila jsem se radou jedné slečny, že je potřeba si CV
trochu přikrášlit, hlavně se někde rychle zaháčkovat a pak člověk může hledat
dál.
Proto jsem si do svého životopisu přidala praxi v
restauraci, hotelu nebo v obchodě s oblečením - podle toho na jakou pozici jsem
odpovídala. A světe div se, najednou to začalo fungovat. Během týdne jsem byla
na 6 pohovorech a při prvním z nich dostala nabídku.
Sice se říká, že člověk nemá váhat a práci vzít ať je to
cokoliv, ale já jsem ji odmítla. Důvodem byla pracovní doba, od 16 hodin do
půlnoci, od pátku do úterý. Trochu by mě mrzelo nemít volné víkendy, ale dalo
by se to přežít než bych našla něco jiného. Ale vzhledem k mému bydlení bych z
práce odcházela o půlnoci a domu se dostávala až ve 3 ráno.
Takže jsem pokračovala ve hledání dále.
Nakonec pracuji v kuchyni v luxusní restauraci na Burnaby
Mountain. Mám uniformu, plat vyšší než minimum, podíl na spropitném a navíc
úžasné jídlo během směny. Při té první jsem si dala steak - když jsem pak
koukala do jídelníčku, tak jeho cena je 33 dolarů! Musím říct, že pracovat v
kuchyni je pěkná dřina. Sranda je, když nad tím přemýšlím, že se svými
zkušenostmi a vzděláním pracuji v kuchyni.
Pamatujete? "Je to inženýrka z Prahy,…” :))))
 |
| obývací pokoj, TV s cca 600 programy |
Nemusela jsem si nic kupovat, takže jsem ušetřila i pár
dolarů. Tady je běžné, že si člověk musí koupit svoji peřinu, polštář a
povlečení, nebo i vlastní nádobí. Tady to vše mám, stačilo si přivézt kufry.
Mám to blízko na metro, relativně blízkou do práce a navíc sem jednou za 14 dní
chodí uklízečka. Tohle když mi majitel řekl, tak jsem jen zalapala po dechu a
hned složila zálohu na nájem.
Žádné komentáře:
Okomentovat