Manning Park ... a hláška "Neznám bolest!"
Čekal nás pochod cca 30 kilometrů, na který jsem se moc netěšila. Už asi dva týdny mě trápila bolest nohy a každé došlápnutí bylo nepříjemné. Nakonec jsem se rozhodla jet, přeci jen po vyčerpávajícím létu v práci jsem se těšila na hezkou přírodu a společnost kamarádů. A šlo se jen po hřebeni, takže to nakonec nebylo tak náročné.
S Martou je velká sranda, je z Ostravy a její vtipy jsou super. Často se nám spolu stává, že se začneme smát a je nemožné přestat. Také je to tvrdá holka, která nezná bolest... Hláška "Neznám bolest." patří mezi její oblíbené a při výletu do Manning parku jsme jí nakonec použily obě. Já díky své bolavé noze a Marta kvůli tomu, že jí cestou luplo v koleni. Nejlepším kamarádem nám byl Ibuprofen :-)

Whytecliff Park ... aneb když člověk zapomene na příliv
![]() |
cesta při odlivu |
Další výlet byl v rámci Vancouveru. Jeli jsme do Whytecliff parku na piknik. Já, Marta a Martin - další Čech, nováček ve městě.
Cesta tam nám trvala přes hodinu, protože park je hodně vzdálený od centra. Součástí parku je i ostrov, kam se dá normálně dojít po stezce z kamenů.
A na tomhle ostrově jsme se rozhodli si udělat piknik. Bylo krásně, svítilo sluníčko a my si užívali hezkého dne. Víno, jídlo, pohodička.
a při přílivu ... |
Sranda ale skončila v době, kdy jsme si uvědomili, že se kolem nás přestali procházet lidé a že je možné na čase vydat se nazpět. Ale ouha... Cesta, po které jsme přišli, tak byla zatopená. My jsme totiž zapomněli na přiliv!
Řešení nebylo příjemné, ale bylo nutné... sundat kalhoty a brodit se nazpět. Po pupík ve vodě, batoh na zádech, boty kolem krku a srdce v kalhotách. Měla jsem strach, abych do vody nezahučela úplně, nenamočila se a nezničila mobil anebo foťák. Nakonec jsme se všichni úspěšně přebrodili a věci zůstaly suché. Já s Martou jsme si nakonec byly i zaplavat... já tedy jen jedno dvě tempa, protože voda byla LEDOVÁ.
Vancouver Island
Během září jsme stihli ještě jeden výlet. Tentokrát jsme jeli na celý víkend na Vancouver Island. Je to ostrov o velikosti celé České republiky.
V pátek večer jsme se nalodili na trajekt a v noci dojeli do města Toffino.
Druhý den jsme prošli město, kde je moc hezká galerie - vystavují se tam
díla indiánského umělce, jmenuje se Roy Henry Vickers. Jsou to krásná
díla, ze kterých přímo dýchá spiritualita a indiánské tradice.
V pátek večer jsme se nalodili na trajekt a v noci dojeli do města Toffino.
Je oblíbená zejména mezi surfaři, protože vstup do moře je pozvolný a jsou tu velké vlny. Ideální také pro ty, kteří se chtějí surfování teprve naučit.
Na druhý den jsme spali opět v kempu. Nutno poznamenat, že místní kempy jsou úplně jiné než ty v ČR. Jednotlivá místa jsou připravena na kempink, vždy je tam rovná plocha na stan nebo dva, stůl a lavičky, ohniště. Každé místo je označeno číslem, takže potřebujete mapu, abyste našli své místo. I když přijedete v noci, tak to nevadí, protože u kanceláře je cedule s místy, která jsou stále volná. V každém kempu jsou záchody a někdy i sprcha. Velmi často i přístup na wi-fi.
Dominantou města je hotel Fairmont Express, z velké části zarostlý břečťanem. Hotel je přímo u přístavu - je to ta velká budova na fotce vpravo.
Žádné komentáře:
Okomentovat