Pivo na bankovní účet

Dala jsem si pivo na bankovní účet a kamarád dostal taky jedno. Nevěříte? Zní to jako pohádka, nicméně tahle moje historka má pravdivý základ.

Chtěla jsem si založit spoření a idealně zkombinovat dobrý úrok a určitou flexibilitu pro případ, že bych peníze rychle potřebovala. Možnost mít peníze rychle k dispozici bylo v tu chvíli to nejdůležitější. Finanční produkty s dlouhodobým horizontem tentokrát nepřícházeli v úvahu. Podílové fondy, investice na kapitálovém trhu nebo i termínované vklady museli jít stranou.

V ČR jsem měla ING Konto, bankovní účet, který je zdarma a má lepší úrok než ostatní banky. Takový by byl ideální. Jenže já se z České Republiky přesunula do Kanady a hledala jsem místní účet, v dolarech.

A našla jsem! V Kanadě existuje banka s velmi podobným přístupem. Jmenuje se Tangerine. Dříve dokonce byla součástí ING Group a i přes nové vedení si zachovali stejné principy, takže jsem věděla co očekávat. Při zakládání účtu (což šlo udělat online!) přišla otázka, jestli mě někdo doporučil a poznámka, že pokud ano, tak dostanu $50 uvítací bonus.

O jednom kamarádovi jsem věděla, že má účet v Tangerine, tak jsem si od něj vyžádala doporučení ve formě kódu. Nakonec jsme ten $50 bonus dostali oba dva. Tomu říkám zajímavý způsob, jak pracovat s doporučením a motivovat stávajícího i nového zákazníka.

Bonus brzy dorazil a my s kamarádem vyrazili na pivo. Cheers.

Pokud žijete v Kanadě a hledáte takový účet jako já, Tangerine můžu vřele doporučit. Vedení účtu je zdarma, stejně tak platby, karta a dokonce i první šeková knížka. I to se hodí, lidé a firmy v Kanadě totiž šeky používají i ve 21.století :) Stejně jako já, i vy máte možnost dostat uvítací bonus. Jeho výše se průběžně liší, ale určitá suma je to pořád. Stačí použít kód, tzv. Orange Key při zákládání vašeho nového účtu. Budu ráda když použijete můj, můj Orange key je 48822829S1. Pro více informací vás odkážu na tangerine.ca/referafriend.

Pokud čtete můj blog a jste v ČR, i tam stále platí že ING konto je super. Úrok, který nabízí je někdy i lepší než termínované vklady u konkurence. I tady funguje doporučování a učité výhody pro nového klienta. Můj unikátní kód je 2757003, zkuste ho použít při zřizování účtu a uvidíte co získáte. Více informací na www.ingbank.cz/doporuceni.

Live Life To The Full

Nedávno jsem si vzpomněla na výrok "Tancuj jako by se nikdo nedíval." Mám tento výrok strašně ráda, jak v souvislosti s tancem, tak i s životem jako takovým.

Chce to hodně odvahy, sebevědomí, možná změnu prostředí. Kazdopádně je to možné! Jakmile jste dost silní si troufnout, oprostit se od toho, co si o vás pomyslí lidé kolem a udělat krok do neznáma.

Pro mě to byla i Kanada. Začala jsem tu žít trochu jinak. Tohle moje dobrodružství, zahraniční zkušenost nebo jakkoliv to nazvu, mi pomohla zbavit se strachu. Často se chovám tak, že se ani sama nepoznávám a moji přátelé a rodina by se také občas divili. Samozřejmě v mezích slušnosti a dobrého vychování :-)

Naučila jsem se mluvit o tom, co umím, v čem si věřím, v čem jsem dobrá, co můžu nabídnout. Pamatuji si, jak jsem první léto díky tomu natřela terasu mému panu domácímu. Zaplatil mi dokonce víc, než na čem jsme se domluvili! A to jsem se tehdy jen mezi řečí zmínila, že natírání dřeva mě baví a je to pro mě forma relaxace.

Stalo se mi to samé několikrát. Jednou jsem byla s kamarádem v baru a bavili jsme se o jeho práci. Zmínil se, že hledá někoho na administrativu, kdo by mu také pomohl s organizací několika akcí. Málem jsem spadla ze židle, když mi popisoval, o co by šlo. Úplně jsem se tam viděla. Vyzpovídal mě jak při hodně náročném pohovoru a plácli jsme si. Je to už nějaká doba a pořád vzpomínám na pocit, který mi to přineslo.

Tancuj jako by se nikdo nedíval. Pro lidi, co přijedou do cizí země by šlo říct "Žij jako bys neměl co ztratit a jako by tě nikdo nesoudil."
Protože tady si to můžete zkusit. Nepotřebujete na nikoho dělat dojem, omezovat se, předstírat a řešit, co si myslí ostatní. On vás tu stejně nikdo nezná a vaši nejbližší jsou na míle daleko. Ve Vancouveru je pak i obrovská výhoda, že se zde mísí lidi mnoha různých národností, kultur, barev pleti a  předsudky tady snad ani neexistují. Tak směle do toho.

Pohotovost, sanitka, operace... když se řekne "vyzkoušet všechno"

Prožila jsem si toho v Kanadě hodně. Chvíle hezké i méně příjemné. Když už jsem si myslela, že se mi život tak nějak ustálil, tak v říjnu přišla návštěva nemocnice.

Začalo to jako klasické bolesti břicha, když čekám měsíčky. Ale ouha. Když břicho bolelo tak, že jsem nemohla chodit a nikdo se mě nesměl dotknout, tak jsem radši jela na pohotovost. 
Tam mě čekalo 10 hodin plných vyšetření. Nikdo nemohl přijít na to, co se mnou je. Byla jsem bílá jak stěna, krevní tlak se skoro nedal změřit a přitom výsledky krve nic neukazovaly. Nakonec mě poslali na CT vyšetření a pak sanitkou do jiné nemocnice. V druhé nemocnici už na mě čekala transfúze následovaná operací uprostřed noci. 

Ptáte se, co se stalo? Měla jsem cystu na vaječníku, o které jsem neměla sebemenší tušení. Ta praskla a začala krvácet do břicha. Až několikáté vyšetření krve a CT ukázali, co není v pořádku. Operace byla, jak se říká "za 5 minut 12".
 
Následky dnes nejsou žádné, jen mám na břiše 3 malé jizvičky po laparoskopii. Dala jsem si dva týdny odpočinku, nabírala síly, spala po obědě jako malé dítě, a postupně slavila malá vítězství. Pamatuji si, jak jsem šla tehdy poprvé po operaci na procházku. Trvalo mi to hodinu a to jsem obešla jeden jediný blok. Musela jsem udělat i mezizastávku v parku na lavičce, abych si odpočinula :) 

Dnes už běhám zase po horách a vše se vrátilo do normálu. Kanadská zdravotní péče je výborná, personál se o mě staral naprosto neuvěřitelně a ten lidský přístup bych si jinde jen mohla přát. I to jídlo bylo dobré :) 

Jsem vděčná, že jsem naživu a vše se obešlo bez komplikací. Jen ten účet za zdravotní péči mi nedá spát. Určitě vás napadne otázka jak je to možné a jestli jsem měla zdravotní pojištění. Ano, měla. Ale také jsem měla pojistný limit. A ten se ukázal jako naprosto nedostatečný. Říká se, že chybami se člověk učí. Je to svatá pravda. Mě tahle chyba dala tak za uši, že mi bude trvat pár let, než se z tohoto dluhu vyhrabu.

Jsem tu stále!

Je to už poměrně dlouhá doba, co jsem sem přispěla naposledy. Tak jsem se rozhodla jen ve stručnosti napsat, že se mám stále krásně, užívám si léta a to pořád v Kanadě - ve Vancouveru.

Dnes jsem našla v počítači soubor s mými básničkami, které jsem napsala v době, kdy mi bylo cca 17 let. A mezi nimi byl i jeden poklad, se kterým se s vámi chci podělit. Už v té době jsem asi tušila, že cestování bude mojí vášní a nové krajiny mě budou lákat. A to hodně. Posuďte sami.

Svoboda
Ptákem bych chtěla být
Pojem „hranice“ nic mi neříká
Já chci křídla mít
Ať čas volně utíká.

Chci letět do kraje
Do kraje snů, skoro do ráje.
Do kraje snů a splněných přání
Tam, kde neznají žádná varování.

(MB)

Dovolená v Mexiku

Jet na dovolenou za sluníčkem jsem se rozhodla už loni v létě. Chtěla jsem využít mého pobytu na americkém kontinentu a Mexiko byla jasná volba. I cenově to vycházelo velmi dobře a jet na all-inclusive jsem si vždycky přála.

Původně jsem plánovala jet s Martou, mojí českou kamarádkou, se kterou jsem se tady seznámila. Nakonec se k nám přidala i Lucka z Panorama. Byla to dámská jízda se vším všudy. Takže když skončila zimní sezóna a můj pobyt na horách, jelo se za teplem.

A že dovolená stála za to! Sedm dní v Puerto Vallarta, sedm dní relaxu, opalování, jídla a pití co hrdlo ráčí a zábavy kolem.
Mohly jsme si vybrat, jestli si jít zaplavat, zacvičit jógu, aquaerobik, zahrát plážový volejbal, ping-pong, poker, šipky, projet se na moři na kajaku... nebo se jen tak válet a popíjet koktejly. Poslední samozřejmě převažovalo :-)
Naše dovolená se nesla v duchu lenošení. První tři dny jsme nevytáhly paty z hotelu a jen si užívaly ráje.

Dokonce jsme byly tak líné, že jsme většinu dní strávily u bazénu a k moři se nám nechtělo. Já jsem dokonce jednou u oběda prohlásila: "K moři nejdu, to je moc daleko". Nutno dodat, že hotel stál přímo na pláži a stačilo udělat od bazénu pár kroků a člověk byl rázem v oceánu.


Abychom se podívaly i po okolí, tak jsme se jeden den vydaly do centra města, podívat se na místní kolonádu a okouknout suvenýry. Navštívily jsme i obchody s tequillou, kde jsou ochutnávky zdarma, takže jsme byly veselé i mimo náš hotel.

Následující den nás čekal výlet na ostrov Marieta Island. Původně vůlkán, který dnes ukrývá krásnou pláž a v okolí se dá šnorchlovat. Viděla jsem korálové útesy, spoustu rybiček - dokonce i modrou se žlutým ocasem, tj. Dory, co byla v animovaném filmu Hledá se Nemo.

I samotná cesta lodí byla zábavná. Jídlo i pití v ceně, opět jako na all-inclusive. Posádka se dokonce rozhodla nám zatančit. Při cestě tam jsme pozorovaly delfíny, cestou nazpět pak i velryby. Byla to nádhera!


 
A aby naše zážitky byly dokonalé, zaplavaly jsme si v Mexiku také s delfíny. Dostala jsem od něj pusu, zatančila a dokonce se s delfínem i projela. Stačilo ho chytnout za ploutvičky a už se jelo. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek.

Návrat do Vancouveru

Když skončila zima, skončila i moje práce na horách. Vydala jsem se zpátky do Vancouveru. 
První pocity po příjezdu byly hodně smíšené. Po nekonečně dlouhé cestě autobusem jsem byla opět ve městě plném mrakodrapů, aut a lidí. Hned na nádraží seděl v McDonaldu bezdomovec a zápach ho prozrazoval dopředu. Žádného jsem nepotkala celou zimu!

Stýskalo se mi po kamarádech z Panorama a připadala jsem si jako v cizím světě. Naštěstí jsem tu byla s Luckou a čekala nás dovolená v Mexiku. Společně s ní a s Martou jsme si užily týden sluníčka, odpočinku a zábavy.

Po návratu z báječné dovolené na mě padla deprese. Stýskalo se mi po Panorama, výhledu na hory (bez mrakodrapů, které tady místní výhled hodně narušují), po sluníčku v Mexiku. Tady pršelo a pršelo a pršelo, a já byla myšlenkami zpátky v listopadu loňského roku, kdy jsem z Vancouveru s úlevou odjížděla.

Neuvěřitelné množství Asiatů kolem mi na náladě moc nepřidalo. Vancouver je neskutečně multikulturní město a mě se to na něm líbí, jenže být jako jediná běloška v autobuse a nerozumět ostatním je prostě divné.

Já žila chvilku jinde a kouzlo malého města jsem si zamilovala. Proto byl návrat zpátky těžký. Naštěstí brzy vysvitlo sluníčko, začala jsem trávit čas venku a nemyslela na to, co bylo, ale co bude. Během týdne jsem si našla práci.


Co se mi tady líbí moc jsou procházky po okolí. Dokonce jsem začala i běhat a mě samotnou překvapilo, jak mě to baví. Každou chvílí objevím nový park, jen tak se objeví vedle rušné silnice a člověk může utéct k rybníčkům, lesním cestám a klidu. Někdy mám pocit, jako bych byla v Čechách v lese na houbách, nikde nikdo, jen ptáci a příroda kolem. A to je Vancouver - pestrý, obklopený horami, plný zeleně, parků, pláží, lidí, kultur, možností...

Lyžováním zábava na horách nekončí

Tight and bright party

 - upnutě a zářivě

Do zimního resortu jezdí lidé převážně ze dvou důvodů. První je permice v rámci zaměstnaneckých benefitů a neomezený přístup na svah. Tím druhým je zábava ve formě večírků. A že jich na horách bylo opravdu dost!

Každý si může vybrat dle svého gusta, kam půjde a kdy radši zůstane doma. Divoké večírky plné alkoholu a svíjení se na parketu, párty s převleky nebo bláznivé house party se všemožnými hrami. A nebo  poklidné večeře s přáteli.

Hned první párty - uvítací byla těsně po začátku sezóny. Následovala Wild West Party, která se řadila mezi tzv. tematické. Ty jsou v Kanadě hodně oblíbené a pro mě byli i nejzábavnější. Pozorovat ostatní a hodnotit neskutečně bláznivé kostýmy. Sama jsem se také na některých hezky vyřádila :-)

Mezi moje oblíbené patřily večeře, které jsme pořádali sami vždy u někoho doma. Lucka několikrát uspořádala bramborákovou párty, na Silvestra vařila večeři pro ostatní nebo jsme si udělali dámskou českou jízdu s knedlíky, rajskou a bábovkou. Večer jsme tehdy zakončily ještě sledováním Pelíšků a přitom chroupaly Bohemia brambůrky, ládovaly se Kofilou, Kaštany nebo Karlovarskými oplatky. Každá z holek přidala něco z balíčků dobrot, které jsme si nechaly posílat.

Český večer

Při Open Kitchen Night se vařila národní jídla pro kamarády. První byla thajská kuchyně, následovala chilská a vrcholem byl český večer. To už jsme kuchtily pro 26 lidí. Celou dobu jsem sice s dalšími dvěma Češkami strávila v kuchyni, ale následný potlesk a prázdné talíře stály za tu námahu.

Hodně akcí pořádala i sama Panorama jako poděkování zaměstnancům. Ať už to byl oběd, barbeque nebo třeba divoká oslava konce sezóny. Z pohledu velikosti to byla rozhodně největší párty, které jsem se kdy zúčastnila. Přeci jen tam pracovalo během zimy cca 600 lidí. Moje kamarádka navíc vymyslela, že můžeme lyžovat jen v plavkách. Sjezdovka byla otevřena jen pro zaměstnance, tak proč si poslední den zimy trochu nezpestřit, že? Ten den byl úžasný, od lahodného oběda, po bláznivé lyžování, skupinové focení i večerní zábavu.

skupinové foto