Když skončila zima, skončila i moje práce na horách. Vydala jsem se zpátky do Vancouveru.
První pocity po příjezdu byly hodně smíšené. Po nekonečně dlouhé cestě autobusem jsem byla opět ve městě plném mrakodrapů, aut a lidí. Hned na nádraží seděl v McDonaldu bezdomovec a zápach ho prozrazoval dopředu. Žádného jsem nepotkala celou zimu!
Stýskalo se mi po kamarádech z Panorama a připadala jsem si jako v cizím světě. Naštěstí jsem tu byla s Luckou a čekala nás dovolená v Mexiku. Společně s ní a s Martou jsme si užily týden sluníčka, odpočinku a zábavy.
Po návratu z báječné dovolené na mě padla deprese. Stýskalo se mi po Panorama, výhledu na hory (bez mrakodrapů, které tady místní výhled hodně narušují), po sluníčku v Mexiku. Tady pršelo a pršelo a pršelo, a já byla myšlenkami zpátky v listopadu loňského roku, kdy jsem z Vancouveru s úlevou odjížděla.
Neuvěřitelné množství Asiatů kolem mi na náladě moc nepřidalo. Vancouver je neskutečně multikulturní město a mě se to na něm líbí, jenže být jako jediná běloška v autobuse a nerozumět ostatním je prostě divné.
Já žila chvilku jinde a kouzlo malého města jsem si zamilovala. Proto byl návrat zpátky těžký. Naštěstí brzy vysvitlo sluníčko, začala jsem trávit čas venku a nemyslela na to, co bylo, ale co bude. Během týdne jsem si našla práci.
Co se mi tady líbí moc jsou procházky po okolí. Dokonce jsem začala i běhat a mě samotnou překvapilo, jak mě to baví. Každou chvílí objevím nový park, jen tak se objeví vedle rušné silnice a člověk může utéct k rybníčkům, lesním cestám a klidu. Někdy mám pocit, jako bych byla v Čechách v lese na houbách, nikde nikdo, jen ptáci a příroda kolem. A to je Vancouver - pestrý, obklopený horami, plný zeleně, parků, pláží, lidí, kultur, možností...
První pocity po příjezdu byly hodně smíšené. Po nekonečně dlouhé cestě autobusem jsem byla opět ve městě plném mrakodrapů, aut a lidí. Hned na nádraží seděl v McDonaldu bezdomovec a zápach ho prozrazoval dopředu. Žádného jsem nepotkala celou zimu!
Stýskalo se mi po kamarádech z Panorama a připadala jsem si jako v cizím světě. Naštěstí jsem tu byla s Luckou a čekala nás dovolená v Mexiku. Společně s ní a s Martou jsme si užily týden sluníčka, odpočinku a zábavy.
Po návratu z báječné dovolené na mě padla deprese. Stýskalo se mi po Panorama, výhledu na hory (bez mrakodrapů, které tady místní výhled hodně narušují), po sluníčku v Mexiku. Tady pršelo a pršelo a pršelo, a já byla myšlenkami zpátky v listopadu loňského roku, kdy jsem z Vancouveru s úlevou odjížděla.
Neuvěřitelné množství Asiatů kolem mi na náladě moc nepřidalo. Vancouver je neskutečně multikulturní město a mě se to na něm líbí, jenže být jako jediná běloška v autobuse a nerozumět ostatním je prostě divné.
Já žila chvilku jinde a kouzlo malého města jsem si zamilovala. Proto byl návrat zpátky těžký. Naštěstí brzy vysvitlo sluníčko, začala jsem trávit čas venku a nemyslela na to, co bylo, ale co bude. Během týdne jsem si našla práci. 
Co se mi tady líbí moc jsou procházky po okolí. Dokonce jsem začala i běhat a mě samotnou překvapilo, jak mě to baví. Každou chvílí objevím nový park, jen tak se objeví vedle rušné silnice a člověk může utéct k rybníčkům, lesním cestám a klidu. Někdy mám pocit, jako bych byla v Čechách v lese na houbách, nikde nikdo, jen ptáci a příroda kolem. A to je Vancouver - pestrý, obklopený horami, plný zeleně, parků, pláží, lidí, kultur, možností...
Žádné komentáře:
Okomentovat