Daně v Kanadě, 1.díl - Základy

Přijeli jste do Kanady za prací a poprvé řešíte daňové přiznání? Daně z příjmů jsou pro vás velká neznámá? Pokud hledáte informace a chcete se dozvědět více, jak to v Kanadě funguje, jste tu správně.

Téma daní je jedno z těch, které se každý rok probírá znovu a znovu. Rozhodla jsem se napsat speciál týkající se daní z příjmů. Něco z toho budou mnozí považovat za základy, něco budou perličky, každopádně doufám, že tu během času najdete odpovědi na své otázky. Pro snažší pochopení budou některé věci záměrně zjednodušeny, mým cílem je psát tak, aby to člověk pochopil, ne se ztrácel v odborné terminologii anebo detailech.

Daň z příjmů v Kanadě

Podobně jako v ČR musíte počítat s tím, že budete platit daň z příjmů. V Kanadě je progresivní daň a čím více člověk vydělává, tím více platí na daních.
Daňový systém v Kanadě požaduje, aby každá osoba, která má na jejím území příjmy, odváděla zálohy na daň. Pokud jste zaměstnaní, tak za vás tyto zálohy řeší váš zaměstnavatel, pravidelně je strhává z vašeho výdělku společně s odvody na důchovodé a sociální pojištění.

Dobrá zpráva je, že na konci daňového roku můžete požádat o vrácení daně. Na základě této žádosti (podání daňového přiznání) vám bude vyměřen přeplatek či nedoplatek na daních. Daňový rok je stejný jako kalendářní, tj. 1.1. - 31.12.

Kdy se podává daňové přiznání?

Nejčastěji uslyšíte, že daňové přiznání byste měli podat do 30. dubna. Tento termín je zavazující v případě, že máte za předchozí kalendářní rok daňový nedoplatek.
Pokud máte přeplatek, daňové příznání můžete podat i kdykoli poté. Klidně za pár let.

Může se to udělat online?

Technologie jde kupředu a i kanadské daňové přiznání lze podat za určitých podmínek online. Toto je velmi diskutované téma, že si zasloužilo vlastní příspěvek. Najdete ho tady.

Co potřebujete k podání daňového přiznání

 

• číslo SIN (Social Identification Number)
• základní osobní údaje 
• údaje z T4
• daňové formuláře nebo daňový software

Co je T4 a kde to získám?

 

T4 je přehled, kde najdete kolik jste si za celý kalendářní rok vydělali, jak velkou zálohu na daň máte, stejně tak přehled kolik vám bylo strženo na CPP/QPP a EI (důchodové a sociální pojištění).

T4 je formulář, který vám vystaví každý z vašich zaměstnavatelů buď po ukončení vašeho pracovního poměru anebo ho dostanete během ledna či února. Nejčastěji se posílá poštou, proto v případě stěhování pamatujte nahlásit novou adresu. Můžete také poprosit, aby vám formulář zaslali emailem.

Termín na zaslání T4 je daný zákonem a měli byste tento formulář obdržet do konce února. V případě, kdy se vám firma neozývá či ho odmítá vydat, dohledejte alespoň své výplatní pásky z konce roku, ze kterých lze požadované údaje většinou vyčíst.

Zajímavostí je, že jednu kopii T4 posílá váš zaměstnavatel také na finanční úřad. Proto si dejte pozor, abyste při dělání svého daňového přiznání pracovali se všemi T4, které dostanete. Finanční úřad má o vás informace ještě předtím než své přizání odešlete. A umí si moc dobře spočítat, jestli mu náhodou nemáte něco doplácet.

Kolik peněž dostanu, když požádám o vrácení daní z Kanady?

 

Na tuto otázku nelze obecně odpovědět. Jedná se o velmi individuální záležitost, která závisí hned na několika faktorech, např. na výši výdělku, počtu měsíců strávených v Kanadě, výši odvedených daní, provincii kde jste pracovali, jestli jste měli příjem před příjezdem do Kanady, atd.

Jak přijdu na to, jestli dostanu něco nazpět nebo budu doplácet?

 

Na toto je jednoduchá odpověď. Vyplníte daňové přiznání, ať už sami nebo s pomocí odborníka. Jedině tak se dozvíte co vás čeká.

✤

Chcete vědět, co přesně je tax refund a jak vzniká? To se dozvíte v pokračování tohoto daňového speciálu.

Disclaimer: Nejsem daňový poradce ani daňový profesionál, tak nemohu nést odpovědnost za žádné škody vzniklé nebo způsobené přímým nebo nepřímým použitím informací dostupných na tomto blogu nebo prostřednictvím něj.

Daňová problematika mě baví a mnoho jsem získala z vlastních zkušeností. A mnohé také díky chybám, které jsem během let nasekala a musela je řešit. Rozhodla jsem se o své znalosti a zkušenosti podělit, doufajíc že to někomu pomůže. Infomace v tomto článku jsou získány z mých vlastních zkušeností, díky komunikaci s pracovníky CRA (kanadský finanční úřad) a studiem informací na webu CRA.

Pivo na bankovní účet

Dala jsem si pivo na bankovní účet a kamarád dostal taky jedno. Nevěříte? Zní to jako pohádka, nicméně tahle moje historka má pravdivý základ.

Chtěla jsem si založit spoření a idealně zkombinovat dobrý úrok a určitou flexibilitu pro případ, že bych peníze rychle potřebovala. Možnost mít peníze rychle k dispozici bylo v tu chvíli to nejdůležitější. Finanční produkty s dlouhodobým horizontem tentokrát nepřícházeli v úvahu. Podílové fondy, investice na kapitálovém trhu nebo i termínované vklady museli jít stranou.

V ČR jsem měla ING Konto, bankovní účet, který je zdarma a má lepší úrok než ostatní banky. Takový by byl ideální. Jenže já se z České Republiky přesunula do Kanady a hledala jsem místní účet, v dolarech.

A našla jsem! V Kanadě existuje banka s velmi podobným přístupem. Jmenuje se Tangerine. Dříve dokonce byla součástí ING Group a i přes nové vedení si zachovali stejné principy, takže jsem věděla co očekávat. Při zakládání účtu (což šlo udělat online!) přišla otázka, jestli mě někdo doporučil a poznámka, že pokud ano, tak dostanu $50 uvítací bonus.

O jednom kamarádovi jsem věděla, že má účet v Tangerine, tak jsem si od něj vyžádala doporučení ve formě kódu. Nakonec jsme ten $50 bonus dostali oba dva. Tomu říkám zajímavý způsob, jak pracovat s doporučením a motivovat stávajícího i nového zákazníka.

Bonus brzy dorazil a my s kamarádem vyrazili na pivo. Cheers.

Pokud žijete v Kanadě a hledáte takový účet jako já, Tangerine můžu vřele doporučit. Vedení účtu je zdarma, stejně tak platby, karta a dokonce i první šeková knížka. I to se hodí, lidé a firmy v Kanadě totiž šeky používají i ve 21.století :) Stejně jako já, i vy máte možnost dostat uvítací bonus. Jeho výše se průběžně liší, ale určitá suma je to pořád. Stačí použít kód, tzv. Orange Key při zákládání vašeho nového účtu. Budu ráda když použijete můj, můj Orange key je 48822829S1. Pro více informací vás odkážu na tangerine.ca/referafriend.

Pokud čtete můj blog a jste v ČR, i tam stále platí že ING konto je super. Úrok, který nabízí je někdy i lepší než termínované vklady u konkurence. I tady funguje doporučování a učité výhody pro nového klienta. Můj unikátní kód je 2757003, zkuste ho použít při zřizování účtu a uvidíte co získáte. Více informací na www.ingbank.cz/doporuceni.

Live Life To The Full

Nedávno jsem si vzpomněla na výrok "Tancuj jako by se nikdo nedíval." Mám tento výrok strašně ráda, jak v souvislosti s tancem, tak i s životem jako takovým.

Chce to hodně odvahy, sebevědomí, možná změnu prostředí. Kazdopádně je to možné! Jakmile jste dost silní si troufnout, oprostit se od toho, co si o vás pomyslí lidé kolem a udělat krok do neznáma.

Pro mě to byla i Kanada. Začala jsem tu žít trochu jinak. Tohle moje dobrodružství, zahraniční zkušenost nebo jakkoliv to nazvu, mi pomohla zbavit se strachu. Často se chovám tak, že se ani sama nepoznávám a moji přátelé a rodina by se také občas divili. Samozřejmě v mezích slušnosti a dobrého vychování :-)

Naučila jsem se mluvit o tom, co umím, v čem si věřím, v čem jsem dobrá, co můžu nabídnout. Pamatuji si, jak jsem první léto díky tomu natřela terasu mému panu domácímu. Zaplatil mi dokonce víc, než na čem jsme se domluvili! A to jsem se tehdy jen mezi řečí zmínila, že natírání dřeva mě baví a je to pro mě forma relaxace.

Stalo se mi to samé několikrát. Jednou jsem byla s kamarádem v baru a bavili jsme se o jeho práci. Zmínil se, že hledá někoho na administrativu, kdo by mu také pomohl s organizací několika akcí. Málem jsem spadla ze židle, když mi popisoval, o co by šlo. Úplně jsem se tam viděla. Vyzpovídal mě jak při hodně náročném pohovoru a plácli jsme si. Je to už nějaká doba a pořád vzpomínám na pocit, který mi to přineslo.

Tancuj jako by se nikdo nedíval. Pro lidi, co přijedou do cizí země by šlo říct "Žij jako bys neměl co ztratit a jako by tě nikdo nesoudil."
Protože tady si to můžete zkusit. Nepotřebujete na nikoho dělat dojem, omezovat se, předstírat a řešit, co si myslí ostatní. On vás tu stejně nikdo nezná a vaši nejbližší jsou na míle daleko. Ve Vancouveru je pak i obrovská výhoda, že se zde mísí lidi mnoha různých národností, kultur, barev pleti a  předsudky tady snad ani neexistují. Tak směle do toho.

Pohotovost, sanitka, operace... když se řekne "vyzkoušet všechno"

Prožila jsem si toho v Kanadě hodně. Chvíle hezké i méně příjemné. Když už jsem si myslela, že se mi život tak nějak ustálil, tak v říjnu přišla návštěva nemocnice.

Začalo to jako klasické bolesti břicha, když čekám měsíčky. Ale ouha. Když břicho bolelo tak, že jsem nemohla chodit a nikdo se mě nesměl dotknout, tak jsem radši jela na pohotovost. 
Tam mě čekalo 10 hodin plných vyšetření. Nikdo nemohl přijít na to, co se mnou je. Byla jsem bílá jak stěna, krevní tlak se skoro nedal změřit a přitom výsledky krve nic neukazovaly. Nakonec mě poslali na CT vyšetření a pak sanitkou do jiné nemocnice. V druhé nemocnici už na mě čekala transfúze následovaná operací uprostřed noci. 

Ptáte se, co se stalo? Měla jsem cystu na vaječníku, o které jsem neměla sebemenší tušení. Ta praskla a začala krvácet do břicha. Až několikáté vyšetření krve a CT ukázali, co není v pořádku. Operace byla, jak se říká "za 5 minut 12".
 
Následky dnes nejsou žádné, jen mám na břiše 3 malé jizvičky po laparoskopii. Dala jsem si dva týdny odpočinku, nabírala síly, spala po obědě jako malé dítě, a postupně slavila malá vítězství. Pamatuji si, jak jsem šla tehdy poprvé po operaci na procházku. Trvalo mi to hodinu a to jsem obešla jeden jediný blok. Musela jsem udělat i mezizastávku v parku na lavičce, abych si odpočinula :) 

Dnes už běhám zase po horách a vše se vrátilo do normálu. Kanadská zdravotní péče je výborná, personál se o mě staral naprosto neuvěřitelně a ten lidský přístup bych si jinde jen mohla přát. I to jídlo bylo dobré :) 

Jsem vděčná, že jsem naživu a vše se obešlo bez komplikací. Jen ten účet za zdravotní péči mi nedá spát. Určitě vás napadne otázka jak je to možné a jestli jsem měla zdravotní pojištění. Ano, měla. Ale také jsem měla pojistný limit. A ten se ukázal jako naprosto nedostatečný. Říká se, že chybami se člověk učí. Je to svatá pravda. Mě tahle chyba dala tak za uši, že mi bude trvat pár let, než se z tohoto dluhu vyhrabu.

Jsem tu stále!

Je to už poměrně dlouhá doba, co jsem sem přispěla naposledy. Tak jsem se rozhodla jen ve stručnosti napsat, že se mám stále krásně, užívám si léta a to pořád v Kanadě - ve Vancouveru.

Dnes jsem našla v počítači soubor s mými básničkami, které jsem napsala v době, kdy mi bylo cca 17 let. A mezi nimi byl i jeden poklad, se kterým se s vámi chci podělit. Už v té době jsem asi tušila, že cestování bude mojí vášní a nové krajiny mě budou lákat. A to hodně. Posuďte sami.

Svoboda
Ptákem bych chtěla být
Pojem „hranice“ nic mi neříká
Já chci křídla mít
Ať čas volně utíká.

Chci letět do kraje
Do kraje snů, skoro do ráje.
Do kraje snů a splněných přání
Tam, kde neznají žádná varování.

(MB)

Dovolená v Mexiku

Jet na dovolenou za sluníčkem jsem se rozhodla už loni v létě. Chtěla jsem využít mého pobytu na americkém kontinentu a Mexiko byla jasná volba. I cenově to vycházelo velmi dobře a jet na all-inclusive jsem si vždycky přála.

Původně jsem plánovala jet s Martou, mojí českou kamarádkou, se kterou jsem se tady seznámila. Nakonec se k nám přidala i Lucka z Panorama. Byla to dámská jízda se vším všudy. Takže když skončila zimní sezóna a můj pobyt na horách, jelo se za teplem.

A že dovolená stála za to! Sedm dní v Puerto Vallarta, sedm dní relaxu, opalování, jídla a pití co hrdlo ráčí a zábavy kolem.
Mohly jsme si vybrat, jestli si jít zaplavat, zacvičit jógu, aquaerobik, zahrát plážový volejbal, ping-pong, poker, šipky, projet se na moři na kajaku... nebo se jen tak válet a popíjet koktejly. Poslední samozřejmě převažovalo :-)
Naše dovolená se nesla v duchu lenošení. První tři dny jsme nevytáhly paty z hotelu a jen si užívaly ráje.

Dokonce jsme byly tak líné, že jsme většinu dní strávily u bazénu a k moři se nám nechtělo. Já jsem dokonce jednou u oběda prohlásila: "K moři nejdu, to je moc daleko". Nutno dodat, že hotel stál přímo na pláži a stačilo udělat od bazénu pár kroků a člověk byl rázem v oceánu.


Abychom se podívaly i po okolí, tak jsme se jeden den vydaly do centra města, podívat se na místní kolonádu a okouknout suvenýry. Navštívily jsme i obchody s tequillou, kde jsou ochutnávky zdarma, takže jsme byly veselé i mimo náš hotel.

Následující den nás čekal výlet na ostrov Marieta Island. Původně vůlkán, který dnes ukrývá krásnou pláž a v okolí se dá šnorchlovat. Viděla jsem korálové útesy, spoustu rybiček - dokonce i modrou se žlutým ocasem, tj. Dory, co byla v animovaném filmu Hledá se Nemo.

I samotná cesta lodí byla zábavná. Jídlo i pití v ceně, opět jako na all-inclusive. Posádka se dokonce rozhodla nám zatančit. Při cestě tam jsme pozorovaly delfíny, cestou nazpět pak i velryby. Byla to nádhera!


 
A aby naše zážitky byly dokonalé, zaplavaly jsme si v Mexiku také s delfíny. Dostala jsem od něj pusu, zatančila a dokonce se s delfínem i projela. Stačilo ho chytnout za ploutvičky a už se jelo. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek.

Návrat do Vancouveru

Když skončila zima, skončila i moje práce na horách. Vydala jsem se zpátky do Vancouveru. 
První pocity po příjezdu byly hodně smíšené. Po nekonečně dlouhé cestě autobusem jsem byla opět ve městě plném mrakodrapů, aut a lidí. Hned na nádraží seděl v McDonaldu bezdomovec a zápach ho prozrazoval dopředu. Žádného jsem nepotkala celou zimu!

Stýskalo se mi po kamarádech z Panorama a připadala jsem si jako v cizím světě. Naštěstí jsem tu byla s Luckou a čekala nás dovolená v Mexiku. Společně s ní a s Martou jsme si užily týden sluníčka, odpočinku a zábavy.

Po návratu z báječné dovolené na mě padla deprese. Stýskalo se mi po Panorama, výhledu na hory (bez mrakodrapů, které tady místní výhled hodně narušují), po sluníčku v Mexiku. Tady pršelo a pršelo a pršelo, a já byla myšlenkami zpátky v listopadu loňského roku, kdy jsem z Vancouveru s úlevou odjížděla.

Neuvěřitelné množství Asiatů kolem mi na náladě moc nepřidalo. Vancouver je neskutečně multikulturní město a mě se to na něm líbí, jenže být jako jediná běloška v autobuse a nerozumět ostatním je prostě divné.

Já žila chvilku jinde a kouzlo malého města jsem si zamilovala. Proto byl návrat zpátky těžký. Naštěstí brzy vysvitlo sluníčko, začala jsem trávit čas venku a nemyslela na to, co bylo, ale co bude. Během týdne jsem si našla práci.


Co se mi tady líbí moc jsou procházky po okolí. Dokonce jsem začala i běhat a mě samotnou překvapilo, jak mě to baví. Každou chvílí objevím nový park, jen tak se objeví vedle rušné silnice a člověk může utéct k rybníčkům, lesním cestám a klidu. Někdy mám pocit, jako bych byla v Čechách v lese na houbách, nikde nikdo, jen ptáci a příroda kolem. A to je Vancouver - pestrý, obklopený horami, plný zeleně, parků, pláží, lidí, kultur, možností...