Chce to hodně odvahy, sebevědomí, možná změnu prostředí. Kazdopádně je to možné! Jakmile jste dost silní si troufnout, oprostit se od toho, co si o vás pomyslí lidé kolem a udělat krok do neznáma.
Pro mě to byla i Kanada. Začala jsem tu žít trochu jinak. Tohle moje dobrodružství, zahraniční zkušenost nebo jakkoliv to nazvu, mi pomohla zbavit se strachu. Často se chovám tak, že se ani sama nepoznávám a moji přátelé a rodina by se také občas divili. Samozřejmě v mezích slušnosti a dobrého vychování :-)
Naučila jsem se mluvit o tom, co umím, v čem si věřím, v čem jsem dobrá, co můžu nabídnout. Pamatuji si, jak jsem první léto díky tomu natřela terasu mému panu domácímu. Zaplatil mi dokonce víc, než na čem jsme se domluvili! A to jsem se tehdy jen mezi řečí zmínila, že natírání dřeva mě baví a je to pro mě forma relaxace.
Stalo se mi to samé několikrát. Jednou jsem byla s kamarádem v baru a bavili jsme se o jeho práci. Zmínil se, že hledá někoho na administrativu, kdo by mu také pomohl s organizací několika akcí. Málem jsem spadla ze židle, když mi popisoval, o co by šlo. Úplně jsem se tam viděla. Vyzpovídal mě jak při hodně náročném pohovoru a plácli jsme si. Je to už nějaká doba a pořád vzpomínám na pocit, který mi to přineslo.
Tancuj jako by se nikdo nedíval. Pro lidi, co přijedou do cizí země by šlo říct "Žij jako bys neměl co ztratit a jako by tě nikdo nesoudil."
Protože tady si to můžete zkusit. Nepotřebujete na nikoho dělat dojem, omezovat se, předstírat a řešit, co si myslí ostatní. On vás tu stejně nikdo nezná a vaši nejbližší jsou na míle daleko. Ve Vancouveru je pak i obrovská výhoda, že se zde mísí lidi mnoha různých národností, kultur, barev pleti a předsudky tady snad ani neexistují. Tak směle do toho.
