Prožila jsem si toho v Kanadě
hodně. Chvíle hezké i méně příjemné. Když už jsem si myslela, že se mi život
tak nějak ustálil, tak v říjnu přišla návštěva nemocnice. Začalo to jako klasické bolesti břicha, když čekám měsíčky. Ale ouha. Když břicho bolelo tak, že jsem nemohla chodit a nikdo se mě nesměl dotknout, tak jsem radši jela na pohotovost.
Tam mě čekalo 10 hodin plných vyšetření. Nikdo nemohl přijít na to, co se mnou je. Byla jsem bílá jak stěna, krevní tlak se skoro nedal změřit a přitom výsledky krve nic neukazovaly. Nakonec mě poslali na CT vyšetření a pak sanitkou do jiné nemocnice. V druhé nemocnici už na mě čekala transfúze následovaná operací uprostřed noci.
Ptáte se, co se stalo? Měla jsem cystu na vaječníku, o které jsem neměla sebemenší tušení. Ta praskla a začala krvácet do břicha. Až několikáté vyšetření krve a CT ukázali, co není v pořádku. Operace byla, jak se říká "za 5 minut 12".
Následky dnes nejsou žádné, jen mám na břiše 3 malé jizvičky po laparoskopii. Dala jsem si dva týdny odpočinku, nabírala síly, spala po obědě jako malé dítě, a postupně slavila malá vítězství. Pamatuji si, jak jsem šla tehdy poprvé po operaci na procházku. Trvalo mi to hodinu a to jsem obešla jeden jediný blok. Musela jsem udělat i mezizastávku v parku na lavičce, abych si odpočinula :)
Dnes už běhám zase po horách a vše se vrátilo do normálu. Kanadská zdravotní péče je výborná, personál se o mě staral naprosto neuvěřitelně a ten lidský přístup bych si jinde jen mohla přát. I to jídlo bylo dobré :)
Jsem vděčná, že jsem naživu a vše se obešlo bez komplikací. Jen ten účet za zdravotní péči mi nedá spát. Určitě vás napadne otázka jak je to možné a jestli jsem měla zdravotní pojištění. Ano, měla. Ale také jsem měla pojistný limit. A ten se ukázal jako naprosto nedostatečný. Říká se, že chybami se člověk učí. Je to svatá pravda. Mě tahle chyba dala tak za uši, že mi bude trvat pár let, než se z tohoto dluhu vyhrabu.
