Při pohledu na ně se mi stává, že se musím několikrát zhluboka nadechnout. Je to asi stejný pocit, jako když se musíte rozdýchat poté, co se vás někdo naštve nebo něco vyděsí. Akorát v tomto případě já rozdýchávám místní božskou krásu.
Nutno říct, že tento příspěvek je psán v době, kdy jsem již čtvrtý měsíc ve Skalistých horách. Člověk by řekl, že si po chvilce zvyknu a místní hory budu vnímat jako normální součást života. Jenže ony jsou takové.... za každého počasí jiné a pořád tak majestátní a krásné!
