Nová práce

Už jsou to dva měsíce, co jsem v Kanadě a už mám druhou práci. Z restaurace na Burnaby Mountain jsem odešla před 3 týdny a našla si novou práci v centru.
Důvodů pro změnu jsem měla hned několik. Práce v kuchyni mě moc nebavila, i když jsem měla slušný plat a podíl na spropitném. Tím hlavním důvodem ale bylo místo, kde se restaurace nacházela. Většinou jsem měla večerní směny a končila kolem jedenácté. Problém byl, že cesta k nejbližší zastávce autobusu vedla skrz národní park - tedy les. Poté, co jsem absolvovala tuto cestu v dešti a mlze, díky které nebylo vidět na krok, tak jsem se rozhodla skončit. Medvěda jsem tam naštěstí nepotkala, ale bála jsem se hodně.

Teď pracuji v centru, v downtown - na Davie Street. Je to jedna z ulic, která je rušná ve dne i v noci, naše bistro otevírá v 10 ráno a zavírá ve 4 ráno. Taky je to centrum, kde se schází homosexuální komunita, všude jsou duhové vlajky a nacpané kluby.

Moje práce je v obchůdku s rychlým občerstvením, jmenuje se Donair Dude. Připravujeme turecké speciality - pity/tortilly plněné masem a zeleninou a zapečené na grilu. Mňam! Opět mám v rámci směny i jídlo, takže si zase užívám dobrot :-) Práce je to rozhodně zajímavější, hodně různorodá. Každý den dělám něco jiného - příprava zeleniny, omáček, mytí nádobí, krájení masa i obsluha zákazníků.
Šéf je Turek a vidí ve mně potenciál :-) Chce otevřít druhou pobočku, tak se snažím se vše rychle naučit a budu čekat, jestli mi dá šanci. Držte mi palce, ať to vyjde.

Trocha zábavy

Jedna z věcí, které mám na Vancouveru ráda, jsou akce pro veřejnost. Je jich tu spousta a mnoho z nich je zadarmo. Je vidět, že Kanada je bohatá země, proto se tu hodně peněz věnuje na budování tzv. komunity. Každá část města má jedno nebo i více komunitních center. Nejčastěji se v nich nachází knihovna, tělocvična nebo přednáškové sály. A rozvrh hodin je opravdu bohatý - od nejrůznějších individuálních i skupinových sportů, přednášky o první pomocí, péči o děti nebo starší osoby, drogová a sexuální osvěta, až po kurzy pletení, malování atd. 
Je to dobrý systém, člověk pozná svoje sousedy i prostředí, kde žije.

Moje nejoblíbenější akce jsou ty, které se konají v ulicích města v centru.

Jazz festival

Nedávno se tu konal jazzový festival a já jsem zjistila, že se mi líbí jazz. Bylo bezva přijít na náměstí, sednout si na schody vedle ostatních, nechat se unášet hudbou, užívat si slunečného dne a na chvilku si oddechnout.

Když jsem pak téhož dne šla odpoledne centrem, bylo uzavřeno několik hlavních ulic a tam byly pro změnu oslavy Latinské Ameriky. Kluci hráli fotbal, holky cvičily zumbu a hudba byla slyšet ještě o dvě ulice dál. 


Obě tyto akce na celé čáře převálcovala akce "Make Music Vancouver". Byl to pouliční hudební festival, kde vystupovalo přes 130 skupin a hudebníků, amatéři i profesionálové. Bylo to udělané tak, že všichni hráli najednou. Aby se navzájem nerušili, byla akce roztažená přes dvě části města a několik ulic. 
Poslouchat hudbu, pozorovat hudebníky a hlavně lidi kolem, to byla paráda. Člověk mohl cítit kosmopolitní atmosféru a vidět mnoho lidí z různých koutů světa. 

Událostí roku jsou oslavy 1. července, tzv. Canada Day. Slaví se získání nezávislosti na Velké Británii, k čemuž došlo mírovou cestou dne 1.7.1867.Všude jsou vyvěšeny kanadské vlajky, lidé nosí trička s kanadskými vlajkami nebo i nápisy "Proud Canadian". V podvečer se koná průvod, který trvá cca 3 hodiny. V noci pak následuje ohňostroj. 

Nejrůznější akce se pořádají po celé Kanadě. Je to státní svátek, který letos ale připadl na neděli. V Kanadě mají ale hezký zákon, že když je sváteční den o víkendu, tak se volno posouvá na první pracovní den.

Od začátku července pak začaly moje nejoblíbenější akce (též zdarma) a tím jsou promítání filmů pod širým nebem. I předpověď počasí přeje, konečně přestalo pršet a bude hezky. Hurá.